O čtení

Je čtení a je čtení

A proč není čtení jako čtení? Nebudu si sám vymýšlet, ale vypůjčím si myšlenky Miroslava Horníčka. Čtení cizích příběhů a myšlenek pomáhá, inspiruje. Někdy natolik, že je lepší cizí myšlenku použít ve stavu, jak ji sdělil autor sám, než ji zbytečně lámat v kole a měnit. Může totiž ztratit to nejsilnější, co v ní je obsaženo – poselství.

„Ano – naučil jsem se číst velice brzy a učím se číst ještě dnes. Člověk se naučí číst, když ovládne písmena a zvládne i jejich řazení do slov a vět. Čte. Přečte si nápisy na tabulích, sdělení různých plakátů, zákazy a pokyny, jídelní lístek. Před časem jsem četl otřesné zjištění, že u tohoto čtení velké procento lidí zůstane, vystačí si jím…“

„Učím se číst, učím se postávat na jednom místě knihy, nad některou z jejích vět, opakovat si ji, prodlévat u ní a být jí vděčen za to, co říká a jak to říká.“

„Ve škole jsme brzy zažili něco, co se zvalo povinná četba. Myslím, že to může věci spíše uškodit než prospět. Dejte chlapci ve věku deseti dvanácti let Babičku Boženy Němcové jako povinnou četbu a můžete mu ji zošklivit a zamknout na celý život. V těch letech kluk chce a má číst Karla Maye. Nebo příběh Robinsonův. Je-li už teď potencionálním čtenářem, Babička mu neunikne, a třeba až mu bude čtyřicet, bude touto knihou nejen zaujat, ale i dojat.“

„Četl jsem, chtěl jsem číst, číst jsem potřeboval. A teprve čtením a jedině čtením se člověk čtenářem stává. Je nutné přečíst mnohé, abychom našli málo.“

„A jsou také knihy, kterými je nutno se pročíst. Pročíst se, abychom se dočetli k těm pravým, přebrodit bahniska nedobré či pokleslé literatury, abychom díky nim poznávali sami sebe, abychom s úžasem a pokorou zjišťovali, kdo jsme a jací jsme a že se měníme. Knihy nás mění, polepšují a vylepšují, pokud jsme vylepšení schopni a pokud o ně stojíme.“

Miroslav Horníček (Chvalozpěvy)

Má cenu něco dodávat? Podle mě nikoli. Už je jasné, že není čtení jako čtení a číst se člověk musí naučit. Jak člověk zjistí, že se naučil číst? Myslím, že to bude ve chvíli, kdy si řekneme, stejně jako pan Horníček, že „Četl jsem, chtěl jsem číst, číst jsem potřeboval.“ Přidává i návod, jak toho docílit. „A teprve čtením a jedině čtením se člověk čtenářem stává. Je nutné přečíst mnohé, abychom našli málo.“

Pokračování tudy: