Začalo to už hodně dávno – před patnácti či dvaceti lety. Čas tak nějak strašně letí. Svému synovi jsem po večerech četl Pinocchiova dobrodružství. Tu knížku jsem znal již od svého dětství a sám jsem ji četl víc než jednou. Jako dospělý jsem najednou zjišťoval, co krásných a moudrých věcí v sobě ten klasický příběh ukrývá. Jako dítě jsem přečetl opravdu moře knih, věděl jsem tedy sám, co čtení umožňuje. Co za velkou zábavu v sobě ukrývá. Co umí dětem tou nejpřirozenější cestou zpřístupnit. Bohužel jsem také viděl, jak dnešní doba dětem čtení krade a ochuzuje je o jeden z nejkrásnějších zážitků.

Uplynul zase nějaký čas, a přestože se za žádného spisovatele nepovažuji, rozhodl jsem se napsat knihu pro děti. Moje dcera totiž ztrácela zájem o čtení. Někdo jí ho pomalu, ale jistě kradl a hrozilo, že se z ní stane oslík. A tak začal vznikat detektivní příběh s úkoly k zamyšlení.

Pokračování tudy:   

Ústřední motto:
„Moudrost přichází nejenom s věkem, ale také s každou dočtenou knihou.“

tatínek Terezky